Zde může být text o autorovi
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Vše o Tramvajích Trolejbusech Autobusech

 

Historie Autobusové Dopravy

Roku 1841 se dostalo Olomouci železničního spojení s Vídní. O čtyři roky později byla železnice prodloužena do Prahy a tehdy také zahájila činnost První olomoucká omnibusová společnost, která obstarávala spojení mezi městem a odlehlým nádražím. Omnibusy považujeme za základní kámen historie olomoucké nekolejové hromadné dopravy a za předzvěst pozdější dopravy autobusové.
Koněspřežné omnibusy byly roku 1899 nahrazeny moderními tramvajemi. V následujících desetiletích se hromadná doprava odehrávala pouze na kolejích. Po vytvoření nového správního útvaru, tehdy zvaného Velký Olomouc, když podle zákona číslo 214/1919 Sb. bylo k městu Olomouci připojeno 13 obcí, už byla šestikilometrová tramvajová síť nepostačující pro obsluhu území o rozloze přibližně 4 000 hektarů a obývaném 57 tisíci obyvatel.
Po ukončení první světové války se městu nedostávalo prostředků na rozvoj pouliční dráhy a tak poměrně brzy nastal čas pro zavedení městských autobusů, ač v té době byly ještě velmi málo rozšířeným dopravním prostředkem. Nejbližší městské autobusové linky byly na konci roku 1926 až v Jablonci nad Nisou a Praze.
Olomouc se tak roku 1927 stala prvním městem na Moravě, které mělo vlastní autobusovou dopravu.

30. prosinec 1926
První oficiální krok předcházející zavedení městské autobusové dopravy v Olomouci. Rada města Olomouce se usnesla požádat o vydání koncese na první tři autobusové trasy v katastrálním území města. Téhož dne byly zahájeny zkušební jízdy autobusů olomouckými ulicemi. O šest dnů později byla žádost rozšířena o tratě přesahující katastr města.

7. únor 1927
Městské zastupitelstvo zadalo provozování autodopravy olomouckému podnikateli Rudolfu Synovcovi na linkách:

  • Masarykovo (Horní) náměstí - Pavlovičky - Chválkovice (3x denně na Svatý Kopeček) a zpět
  • Masarykovo náměstí - Nový Svět - Holice - Hodolany - hlavní nádraží - Masarykovo náměstí
  • Masarykovo náměstí - Hejčín - Řepčín - Křelov - Břuchotín a zpět a Masarykovo náměstí - Nové Sady a zpět
Na každé lince byl nasazen jeden autobus, čtvrtý sloužil jako záložní. Vozový park sestával z jedné Pragy AN patrně s osmi místy k sezení a tří Škod 505 se šestnácti místy k sezení a osmi místy k stání. O další linky byla autodoprava rozšiřována průběžně a do roku 1930 byly uspokojeny všechny potřebné směry.

1. leden 1933
Městská autobusová doprava byla předána Elektrickým podnikům hlavního města Olomouce. Od té doby provozuje tramvajovou i autobusovou dopravu společný dopravce. Na autobusech se objevilo nové firemní označení: AUTODRÁHA E. P. OLOMOUC. Autobusy byly od tohoto data deponovány v garážích upravených z bývalé strojovny elektrárny v objektu tramvajové vozovny.

2. říjen 1933
Elektrickým podnikům hlavního města Olomouce byla vydána koncese na zájezdovou dopravu.

listopad 1933
Elektrické podniky v zařadily do provozu první autobus zkušebně vybavený alternativním pohonem - dřevoplynovým generátorem od firmy Rudolfa Synovce. V trendu přechodu na alternativní pohon bylo pokračováno celá třicátá léta 20. století. Za II. světové války byly tyto úpravy završeny rekonstrukcí zbylých benzínových pohonů na svítiplyn.

1936
Pro zájezdovou dopravu byl rekonstruován městský autobus Škoda 505 a vlajkovou lodí autodopravy Elektrických podniků se stal nový velký třínápravový autokar Tatra 24/58 se zakázkovou karoserií z karosárny Bohemia v České Lípě.

březen 1939
Urychlený přechod na pravosměrný provoz. U autobusů, které na rozdíl od osobních automobilů i tehdy běžných obousměrných tramvají, měly dveře pouze na levé straně karoserie, tato změna znamenala velký zásah do konstrukce vozidla.

1943
Pořízeny první tři vlečné vozy. Do konce druhé světové války byl jejich počet zvýšen na pět.

1945
Z celkového počtu 23 autobusů zůstalo počátkem roku pouze 16 pojízdných, ale i tento počet se průběžně zmenšoval. Autobusy byly odstavovány z provozu pro nedostatek pohonných hmot, pneumatik a náhradních dílů. Řidiči simulovali poruchy a mechanici sabotovali opravy a údržbu vozů. Jejich snahou bylo snížit počet pojízdných autobusů na minimum, aby jich mohlo být co nejméně odvlečeno Němci. V době bojů o Olomouc zůstal schopen jízdy již jen jeden autobus, který Němci použili při ústupu. Poškozený autobus dojel pouze k Litovli, kde zůstal odstaven a později byl podniku vrácen.

14. říjen 1945
Dekretem presidenta republiky číslo 100 byly znárodněny energetické zdroje, což se dotklo městské elektrárny a rozvodné sítě. Z dosavadních Elektrických podniků byla vyčleněna pouliční dráha a autodráhy. Vznikly Dopravní podniky hlavního města Olomouce, které zůstaly ve správě města.

2. prosinec 1946
Zřízena příměstská linka "K" do Horky nad Moravou a Chomoutova. Vzhledem k nedostatku provozuschopných autobusů byl na linku do roku 1947 nasazen nákladní automobil Tatra 27.

1947
Předzvěstí modernizace vozového parku se staly první dva nové velké autobusy Škoda 706 RO.

8. listopad 1948
Pro narůstající počet autobusů nepostačovaly příliš těsné prostory v garážích po zrušené elektrárně. Proto byl zastřešen dvůr mezi tramvajovou vozovnou a garážemi autobusů. Zastřešený prostor pro autobusy se tak zdvojnásobil a po dalších úpravách slouží dodnes. Za garážemi v ulici Dobrovského byla v místě zasypaného koryta ramene řeky Moravy zřízena čerpací stanice a další odstavná plocha pro autobusy.

1952
Změna ve značení linek. Dosavadní písmenné označení A až K bylo nahrazeno čísly 11 až 18. Posilové autobusy zůstaly označené písmenem X.

1957
Vyřazeny poslední autobusy první generace (Praga RN, Škoda 606 GN, Tatra 27/64D a Tatra 24/58 - posledně jmenované "tatrovky" ve věku úctyhodných 19 let). Olomouckým ulicím nakrátko vévodily pouze autobusy Škoda 706 RO s šesti vlečkami válečné výroby doplněnými roku 1951 o tři vozy typu D4.

březen 1959
Zařazen první autobus Škoda 706 RTO. Postupně se ve službách Dopravního podniku města Olomouce vystřídaly 54 autobusy tohoto typu.

1961
Hlavní stanoviště městských autobusů bylo z centrálního náměstí, tehdy pojmenovaného náměstí Míru, po 34 letech přeloženo na sousední náměstí Rudé armády (nyní Dolní náměstí).

1. říjen 1962
Na autobusové lince číslo 13 přestali sloužit průvodčí a byl zaveden samoobslužný provoz. Mince v ceně jízdného vhazovali cestující do pokladny u řidiče. Tento způsob odbavování byl dále rozšiřován a celá šedesátá léta byla ve znamení postupného odbourávání provozu s průvodčími.

1. červenec 1967
Novým přestupním bodem v centru města se stalo náměstí Národních hrdinů, kde byly dostupné i všechny tramvajové linky. Autobusový provoz je od tohoto data veden mimo úzké uličky historického jádra města.
Také byl zaveden nepřestupný tarif a noční tramvajová doprava byla nahrazena autobusovou dopravou.

1968
Byly vyřazeny v té době již archaicky vyhlížející autobusy Škoda 706 RO, kterých se v olomouckých ulicích vystřídalo 23. Nastalo druhé období zcela unifikovaného vozového parku autobusů.

1969
Jednotný vozový park autobusů typu Škoda 706 RTO byl doplněn o první vozy typu ŠM 11. Naprostou novinkou u něj byla plně automatická převodovka, která řidičům velmi usnadňovala práci v hustém městském provozu. Třídveřové uspořádání prostorné karosérie se vzduchovým pérováním přispělo ke zvýšení kultury cestování.

prosinec 1971
Zahájen zkušební provoz odstavné plochy autobusů při Dolní hejčínské ulici vedle tehdejšího Spartakiádního stadiónu. Odstavná plocha je v trvalém užívání od kolaudace 8. listopadu 1972.

1975
V tomto roce byly vyřazeny poslední autobusové vlečky. Další 4 roky v olomoucké městské dopravě chyběla kapacitní náhrada za autobus s vlečkou. Tento nedostatek odstranily až první kloubové autobusy.

12. červen 1978
Olomouc překročila hranici 100.000 obyvatel a stala se velkoměstem. Tohoto stavu bylo dosaženo přirozeným růstem počtu obyvatel a také integrací okolních obcí. Do nově zaintegrovaných obcí bylo zavedeno spojení městskou dopravou místo dosavadních linek ČSAD, a to roku 1976 do Nedvězí a roku 1978 do Topolan, Křelova a Břuchotína.

1979
Byla vyřazena většina autobusů Škoda 706 RTO a zbylé byly odstaveny jako záložní. V témže roce byly dodány také první dva kloubové autobusy Ikarus 280.

31. říjen 1981
Ukončena noční autobusová doprava a nahrazena noční tramvajovou dopravou.

1982
Počátek dodávek městských autobusů typu Karosa B 731. Později byly dodávky vozidel doplněny o "příměstské" autobusy typu B 732 s mechanickou převodovkou.

1988
Z městské dopravy byly vyřazeny poslední "ešemky". O dva roky později byl vyřazen poslední autobus typu ŠD 11 ze zájezdové dopravy. Ve službách DPMO se vystřídalo celkem 111 autobusů řady Š 11.

30. září 1989
Vstoupily v platnost jízdní řády, podle nichž byly v přepravní špičce do ulic města vypravovány 64 autobusy z celkového počtu 95 vozidel. Autobusový provoz dosáhl svého maxima. V dalších letech začal sílit vliv individuálního motorizmu a je snižován počet vlastněných i nasazovaných autobusů.

18. březen 1991
Autobus linky číslo 26 začal zkušebně zajíždět z Olomouce - Topolan do Hněvotína. Prodloužení linky dotoval tamní Obecní úřad a Zemědělské družstvo, ale již koncem dubna téhož roku zaniklo.

1992
Pořízeny první čtyři kloubové autobusy Karosa B 741, které v tomto jubilejním roce jezdí v Olomouci již celé desetiletí.

22. říjen 1992
Odstavná plocha v Hejčíně přestala být pouhým parkovištěm autobusů. Byla zde zprovozněna hala denní údržby a zázemí autobusového provozu bylo rozšířeno o novou myčku autobusů. V dalším období byl areál doplněn o čerpací stanici pohonných hmot, halu olejového hospodářství, diagnostickou dílnou a tribotechnickou laboratoř.

1. prosinec 1993
Zavedena autobusová linka sloužící imobilním cestujícím odkázaným na vozíček. Pro tuto linku byl upraven autobus Karosa B 732, který byl vybaven zvedací plošinou sloužící pro nástup a výstup vozíčkářů.

1. květen 1994
Po 27 letech zaveden přestupný tarif. Poprvé v historii MHD v Olomouci je umožněno přestupovat na jednu jízdenku mezi autobusy a tramvajemi. Do vozidel jsou instalovány elektronické označovače jízdenek. DPMO se stal prvním provozem městské hromadné dopravy na Moravě, který nabídl cestujícím přestupný tarif.

1996
Pořízeny midibusy SOR B 7,5 se sníženou úrovní podlahy a hydraulicky ovládanou konstrukcí proměňující jediný schod v šikmou nájezdovou rampu. Autobusy jsou nasazovány na linku číslo 41 - "Bariéra" a v květnu 1996 vzniklou linku číslo 42 spojující tramvajové zastávky s areálem Fakultní nemocnice v Olomouci.

1. leden 1997
Počátek Integrovaného dopravního systému Olomoucka (IDOS). Do systému byly zahrnuty linky městské hromadné dopravy a tři příměstské linky ČSAD Ostrava, a. s. V rámci integrace byla obsluha Břuchotína, Křelova, Nedvězí a oblasti okolo masokombinátu z působnosti DPMO předána ČSAD Ostrava, a.s.

10. červenec 1997
Naším městským autobusem byl odvezen zatím nejvýznamnější cestující. Z letiště v Neředíně do dostupných částí města a zpět byl přepravován president republiky Václav Havel s doprovodem, který se osobně přiletěl do Olomouce seznámit s následky ničivé povodně.

5. duben 1998
Rozšíření Integrovaného dopravního systému Olomoucka. "Modré" autobusy ČSAD Ostrava, a. s., převzaly obsluhu městských částí Týneček, Chomoutov a Nový Dvůr od "červených" autobusů DPMO. Nejvytíženější autobusovou linkou obsluhovanou DPMO se stala linka 16 spojující centrum města se sídlišti na Povelu, Nových Sadech a Tabulovém vrchu, do nichž má být podle územního plánu zavedena tramvajová doprava.

29. říjen 1998
Zastupitelstvem města Olomouce byl přijat nový územní plán. Potvrdil kapacitnější tramvajovou dopravu jako páteřní a počítá i s jejím rozšířením. Autobusové dopravě zůstává role dopravy doplňkové, ale nikoliv nevýznamné. Koncentrované přepravní proudy v tramvajové dopravě a rozptýlená doprava autobusová zajistí cestujícím nabídku solidní, rychlé a pohodlné přepravy tak, aby mohly prostředky hromadné dopravy konkurovat individuálnímu motorismu.

Autoři:
M.Bureš, Ing. P.Zatloukal